© www.fem-dom.cz

Napsal: Slave x

Když jsem se vrátil ke své Paní, zrovna s někým telefonovala. Z rozhovoru mi hned bylo jasné, že mluví s tou ženou, které jsem nesl vzkaz. Když skončila a uklidila telefon do tašky, podívala se na mě. Posadila se na lehátku čelem ke mně. Usmívala se. Byla dnes velice dobře naladěná. Poručila mi, abych si kleknul a pak mi do rukou vložila sklenici s limonádou, která ležela ve stínu pod lehátkem. Dívala se mi z blízka do očí. Zase jsem si uvědomil, jakou má i přes svou křehkost nade mnou moc.

Z přemýšlení mě vytrhnul veselý smích a šplouchnutí vody. Kousek od nás vylezl z bazénu mladý pár. Slečna se smála a utíkala směrem k nám. Uběhla ale jen pár metrů, když jí mladík, který vylezl z vody hned po ní, dostihnul. Obejmul ji a začali se líbat. Na první pohled bylo jasné, že nás vůbec nevnímají. Jakmile jí ale pustil, Slečna se mu vytrhla a se smíchem skočila zpátky do vody.

Zůstali jsme sami. Zase jsem cítil tu zvláštní směs sladkobolných pocitů z toho, že jsem si ve vztahu dobrovolně vybral roli bezprávného poskoka a na vteřinu záviděl tomu mladíkovi. Vnímal jsem zároveň ale i pocity absolutní slasti při pomyšlení, že smím být otrokem té krásné mladé ženy, která se role mé Vládkyně zhostila s opravdovou chutí. Od té doby, co se známe, jsem se do pasti závislosti na její vůli a rozmaru propadával hlouběji a hlouběji. Cítil jsem, že se pomalu ale jistě blíží okamžik, kdy už jí nedokážu odepřít vůbec nic. To bylo to, co mě současně děsilo i vzrušovalo.

Jakoby mimochodem mi začala svými ostrými nehty přejíždět přes břicho. Nejprve zlehka, ale postupně přidávala na síle. Musel jsem zatínat zuby, abych to vydržel bez hnutí. Za chvíli jsem měl břicho a hrudník samý škrábanec. Nakonec mi nehty zaryla do prsních bradavek.
„Drž ty nulo,“ řekla, když jsem bolestí zasténal.
„Chlapečka to bolí?“ vysmívala se mi a ničila mi bradavky svými ostrými nehty. Tahala mi za ně, že jsem myslel, že mi je utrhne.
„Ano, má Paní,“ přiznal jsem.
Na oko kroutila nevěřícně hlavou, ale moc dobře věděla, jakou bolest mi tím působí.
Pak se Paní se napila a když mi znovu vrátila skelnici do ruky, sáhla mi mezi nohy. I přes tanga a ručník musela cítit, že mi stojí. Spokojeně se zasmála a chytla mě za koule.
„Na co tě mám?“ zeptala se a zmáčkla.
„Abych Vám sloužil, má Paní,“ odpověděl jsem rychle, protože mi stále silněji drtila varlata.
„A dál?“
„Aby jste mě mohla trestat a mučit.“
„A….?“ „A ponižovat,“ řekl jsem nejistě.
„Správně!“
„Líbí se ti, když tě ponižuju,“ zaptala se, jako by to nevěděla.
„Ano, má krásná Paní.“
V návalu vzrušení jsem kývnul hlavou.
„Tak si to hezky užívej,“ řekla najednou chladně a rozvázala uzel na ručníku, který jsem měl kolem pasu.
„Jen ať všichni vidí, že nejsi nic víc než můj otrok,“ pokračovala a položila ručník stranou.
Zvedla se a mírně upravila můj postoj. Musel jsem se narovnat v zádech a zvednou ruce, ve kterých jsem držel sklenici s limonádou.
„Tak se mi to líbí,“ prohlásila má Paní.
„Takhle zůstaneš, dokud se navrátím,“ řekla a vykročila k bazénu.
Najednou jsem uslyšel za sebou nějaké hlasy. Kolem bazénu se k nám blížila malá skupinka několika lidí. Když jsem se podíval pozorně, viděl jsem, že jsou to dva páry, lidí asi tak v našem věku. Klečel jsem zády k nim, ale i přes to jsem viděl, že si rozložili deku jen pár metrů od našeho lehátka. Má Paní už byla jednou nohou ve vodě, ale pak se vrátila. Vrhnul jsem na ní prosebný pohled a doufal, že mi dovolí, abych se směl obléci a odejít.
„Ani se nehni, to bys mi udělal ostudu,“ řekla a bylo vidět, že si svou roli přísné otrokářky opravdu užívá.
„Ukaž všem, jakého poslušného otroka si z tebe tvá Paní vycvičila, ty nulo.“
Moc dobře věděla, jak strašně se před těmi lidmi stydím a naschvál mluvila tak, aby jí dobře slyšeli. Sklonil jsem hlavu a myslel na to, že i tahle situace, je vlastně součástí mého výcviku. Zatímco se mnou takto rozmlouvala, smotala své krásné dlouhé vlasy do drdolu a sepnula sponou. Pak po schůdcích vlezla do bazénu a pomalu přeplavala na druhou stranu. Tam vylezla z vody a šla se posadit k těm dvěma ženám, se kterými jsem prve mluvil.

Klečel jsem takto už minimálně hodinu. Kolena jsem měl otlačená a námahou se mi začaly klepat ruce. Naštěstí jsem je nemusel mít napnuté, ale i tak jsem měl co dělat, abych vydržel klečet bez hnutí. Měl jsem pocit, že to trvá celou věčnost. Těšil jsem se na svou Paní, až se vrátí a vysvobodí mě z této pozice, kterou bylo pro mě čím dál těžší udržet. Najednou se má Paní i obě její společnice zvedly. Úlevou jsem si oddechnul, ale předčasně. Dámy prošly po terase a najednou zmizely ve stínu hotelové haly.

Začínal jsem se smiřovat s tím, že rozkaz své Paní asi nesplním. Už mě bolely i svaly na zádech a v ramenou a cítil jsem, jak mi po zádech stékají velké kapky potu. Slunce se za tu dobu posunulo po obloze o hodně dlouhý kus a slunečník vrhal stín na druhou stranu, než jsem klečel. Lidé, kteří měli deku vedle se zvedli a odešli někam pryč. Zavřel jsem oči a zatnul zuby. S nejlepším vědomím jsem se snažil vydržet, co nejdéle. Pomalu jsem přestal vnímat, co se děje kolem.

„Hodný otrok.“
Leknul jsem se a otevřel oči. Uviděl jsem svou Paní a tu ženu z recepce. Ta třetí s nimi už nebyla. Vůbec jsem je neslyšel přicházet. Paní byla převlečená a měla na sobě krátké letní šaty.
„Milost, má Paní,“ řekl jsem zoufale.
Paní mi pokynula a já se skoro svalil na zem. Dlažba byla rozpálená, ale nějakou dobu mi trvalo, než jsem se sebral a zůstal sedět aspoň na patách. Z hluboka jsem oddechoval.
„To je Madam Irena,“ řekla má Paní.
Madam se usmála a nabídla mi svou nožku, abych jí mohl pozdravit.
Pak mi Paní nařídila, abych vzal všechny naše věci a šli jsme dovnitř do hotelu. Madam řekla, že nás musí seznámit se svým manželem.

Dámy šly nahoru do schodů a já protože jsem nedostal jiný rozkaz, jsem cupital poslušně za nimi. Vyšli jsme do čtvrtého patra. Bylo poslední. Celé patro bylo prázdné a zrovna se připravovalo na zítřejší příjezd nových hostů. Z jednoho z pokojů vyšel nějaký muž. Měl na sobě černé kalhoty, bílou košili a kravatu. Madam mu pokynula a muž přišel až k nám.
„To je můj manžel,“ představila ho mé Paní.
Pak mu na oplátku představila mou Vládkyni.
„Tohle je její otrok,“ pokračovala a ukázala na mne.
„Domina?“ řekl muž překvapeně.
„Ano,“ odpověděly obě skoro současně.
Muž padnul na kolena a políbil mé Paní prstíky na nohách, které vykukovaly z páskových bot. Jeho Paní se ho zeptala, jak je z prací daleko a když řekl, že s utíráním prachu končí, řekla, že počká a rovnou si ho zkontroluje. Dámy se posadily do křesílek na začátku chodby. Otrok Madam Ireny se zvednul a přinesl jim kávu a nějakou minerálku. Pak odběhl pokračovat v práci. Zůstal jsem klečet u nohou své Paní.
„Na čtyři,“ poručila mi a za vlasy mě dotáhla na místo, kde mě nechala klečet.
„Ať taky k něčemu jsi.“ Obě si pak na mě natáhly nohy.

Asi za čtvrt hodiny se manžel Madam Ireny objevil a řekl, že je s prací hotov. Kleknul před ní a podával jí bílou rukavici. „No to jsem na tebe zvědavá,“ řekla Madam a ušklíbla se.
Vešli jsme do prvního pokoje. Přejížděla bílou rukavicí po nábytku. Byla úplně čistá. Prošli jsme takto ještě dva pokoje. Ve třetím sjela ještě na radiátor pod oknem. Překvapeně se podívala na rukavici, která byla špinavá od prachu.
„Co to je?!“ zakřičela na svého manžela. Ten přišel blíž a nechápavě se díval na rukavici.
„Asi jsem zapomněl,“ zakoktal.
„Jak jsi mohl zapomenout?“ křičela na něj Madam a vrazila mu facku, že málem spadnul na zem.
Začala ho fackovat, ale on jen stál a omlouval se za své pochybení. Za chvíli měl obě tváře červené. Když přestala, rozepnula mu pásek u kalhot a vytáhla ho ven.
„Svlíkat,“ poručila.
„Takhle by to nešlo,“ mumlala si vztekle pro sebe.
Než se svléknul postavila do středu místnosti židli. Jakmile byl hotov, automaticky se přes židli ohnul a čekal, až ho jeho Paní potrestá. Na jeho těle bylo vidět, že Madam jeho výchovu nijak nepodceňuje a že ho trestá tvrdě a velice často.
„Omlouvám se má Paní,“ řekl a z tónu jeho hlasu bylo poznat, že má strach.
„Tak aby sis pamatoval, že když ti něco nařídím, uděláš to pořádně.
„Ano, udělám Paní,“ řekl vystrašeně, ale od výprasku ho to nezachránilo.
Madam ho začala řezat jeho vlastním řemenem. Vůbec ho nešetřila, přestože už za pár minut bylo znát, jak špatně otrok bití snáší. Má Paní mi pokynula, abych jí udělal stoličku a když jsem si kleknul na čtyři, posadila se mi na záda. „Dívej se. Takhle to má vypadat,“ řekla spokojeně. Díval jsem se, jak ho řeže jeho vlastní žena. Přestože byla vedle něj velice drobná, na první pohled z ní vyzařovala obrovská autorita. Díval jsem se s jakou silou a chutí ho bije a bylo mi ho skoro líto. Na druhou stranu mi to ale připadalo naprosto v pořádku a velice vzrušující. Otrok mezitím začal škemrat o slitování a slibovat, jak se v úklidu polepší. Madam navzdory tomu pokračovala v bití klidně dál. Když skončila, zeptala se:
„Tak už si budeš dávat příště pozor?“
„Ano má Paní, budu,“ řekl skoro plačtivě.
Když se zvedal, naše pohledy se setkaly a bylo vidět, že se mu lesknou oči, že bolestí skoro brečel. Bylo mi úplně jasné, jak se asi cítil přede mnou poníženě. Madam se otočila a zatímco oddechovala, chválila jí má Paní její výchovné metody. Otrok přilezl po čtyřech a líbáním bot jí děkoval za své potrestání.
„Večer mi připomeneš, abych tě za to ještě pořádně zbičovala,“ řekla Madam.
„Trochu tvrdé, za takové drobné provinění,“ poznamenala má Paní.
„Při představě, že by něco udělal špatně, se chlap musí klepat strachy. Jenom tak bude dělat na sto procent,“ řekla Madam Irena přesvědčivě.
„Co tenhle, nechtěla bys ho preventivě seřezat, když už jsi v tom? zeptala se má Paní a popleskala mě po zadku.
„Ráda,“ řekla Madam Irena a hlasitě vydechla. Bylo horko a bylo naprosto přirozené, že se tvrdým výpraskem zadýchala.
Má Paní se zvedla a stáhla mi tanga. Pak se posadila na hranu stolu.
„Pojď sem a postav se,“ nařídila Madam.
Stoupnul jsem si před ní do pozoru. Nenávidím, když mě Paní trestá řemenem, ale nedovolil jsem si ani pípnout.
„Uvidíme, jak se ti to bude líbit, když budeš bit ty,“ usmála se a dlaní mě pleskla přes ptáka, který se mi postavil, když jsem viděl, jak zachází se svým mužem. Chvíli si mě prohlížela a pak se zeptala:
„Opravdu ho mám seřezat?“
„Ano,“ řekla má Paní a nařídila mi, abych o výprask poprosil.
Padnul jsem na kolena a políbil Madam špičky bot. Než jsem se ale dostal k tomu, abych prosil, ozvalo se zaklepání na dveře.
„Kdo je? zeptala se Madam klidně.
„Já,“ ozval se z chodby pobavený ženský hlas.
„To je v pořádku,“ řekla Madam směrem k mé Paní.
„Pojď dál.“
Do místnosti vstoupila ta mladá žena, kterou jsem viděl s Madam Irenou na terase. Omlouvala se, že ruší, ale že je nutné, aby Madam i s jejím manželem šli něco vyřídit do kanceláře.
„Oblíkni se a přijď za mou,“ nařídila Madam svému manželovi a vyšla na chodbu.

„Oficiálně je manažer hotelu, ale zároveň holka pro všechno. Jeho žena ho nechá dělat ty nejpodřadnější práce a drží ho dost zkrátka. Nemám pravdu, ty nulo?“ řekla ta Slečna, zatímco se otrok oblékal.
„Ano, Slečno,“ odpověděl, ale bylo vidět, že mu její sdělení nebylo moc po chuti.
Rychle si v zrcadle urovnal kravatu a vyrazil ke dveřím.

„Pozdrav!“ řekla panovačně Slečna, která si mezitím sedla na pohovku a nastavila mu nožku. Otrok se na ni otráveně podíval a otevřel dveře.
„Takže mám tvé ženě říct, jak si byl na mě drzý?“ zeptala se.
„Ne, to ne Slečno,“ řekl polekaně a rychle jí začal líbat obě boty. Pak i mé Paní.
„Tohle je můj šéf,“ řekla opovržlivě a nastavila mu botu tak, aby jí musel olízat podrážku.
„Smíš jít,“ řekla mu, když jí přestalo bavit, nechat ho olizovat jí boty.
Otrok uctivě poděkoval a zmizel ve dveřích.
„Pracovala jsem tu ještě dříve, než si našel svou nynější ženu. Jenomže tenkrát byl pěkně arogantní a namyšlenej. Tak mu teď vracím, jak se ke mně choval,“ řekla s uspokojením mé Paní na vysvětlenou.
„Dneska musí šlapat, jako hodinky, jinak by to od Ireny pěkně schytal.“
Ještě chvíli si povídaly a pak bylo zase slyšet kroky, které se blížily k apartmá, kde jsme zrovna byli. Ozvalo se zaklepání a vstoupila Madam Irena. Omluvila se mé Paní, že musela odejít. Vysvětlovala jí, že až do večera nebude mít kvůli provozu hotelu na nic čas. Slíbila ale, že nám svou nepřítomnost večer bohatě vynahradí. Naklonila se k mé Paní a něco jí dlouze šeptala do ucha. Má Paní přikývla a pobaveně se usmála.
„Bude muset,“ odpověděla Madam Ireně a pak se na mě významně podívala. Ani mě nanapadlo ptát se, co. Začínal jsem si zvykat, že některé věci budu muset přijímat bez možnosti, je jakkoliv ovlivnit.

Všechny tři vstaly a i já se zvednul a šel za nimi. Sešli jsme těch několik málo pater a my s mou Paní zamířili do našeho pokoje. Madam Irena se Slečnou Klárou, jak se Slečna jmenovala, šly dolů, kde byly kanceláře vedení hotelu. Hned, jak za námi zapadly dveře, rozvázala si má Paní šnůrku na krku, která držela její letní šaty. Ty se svezly dolů na zem k jejím krásným kotníkům. Paní je překročila a úplně nahá se posadila na křeslo u televize. Ještě teď bylo nesnesitelné horko. Jako už nesčetněkrát jsem žasnul nad její krásou. Ani mi nemusela nic poroučet. Zvednul jsem její šaty a pověsil je na ramínko ve skříni.
„Líbí se ti, jaký tu mají režim,“ zeptala se.
„Ano, má Paní,“ řekl jsem a kleknul u jejích krásných nohou.
Pocítil jsem spiklenecky dráždivé spojenectví, protože jsem v tu chvíli zrovna myslel na to samé, na co i má krásná Vládkyně.
„Mě také,“ řekla zasněně.
„A tohle se ti líbí, ty nulo?“ ptala se a dlaněmi a prsty si přejížděla po vnitřní straně stehen.
„Ano, Paní,“ zašeptal jsem. Věděla, že bez jejího dovolení si nedovolím se ani pohnout.
Klečel jsem před ní s rukama za zády a cítil, jak mi vzrušením cuká v naběhlém ocasu. Vydržel jsem se na ní dívat ale jen chvíli.
„Paní!“ zakňučel jsem.
„Prosím, prosím,“ skuhral jsem jí u nohou, protože se na mě ani nepodívala. Kňučel jsem a prosil jí, aby mi dovolila jí posloužit. Byl jsem tak strašně nadržený, že jsem měl strach, že se bez jejího dovolení samovolně vystříkám. Paní roztáhla své krásné nožky a lýtka si položila na opěradla křesla.
„Dělej, ty nadržená nulo,“ řekla nakonec a zavřela oči.
Poděkoval jsem a vděčně sklonil hlavu do jejího voňavého klína. Myslel jsem jen na to, že v tuhle chvíli není nic důležitějšího, než krásně uspokojit mou milovanou Paní. Nic kromě ní pro mě v tu chvíli neexistovalo. Snažil jsem se vnímat její pocity a dopřát jí co nejlepšího prožitku. Paní se nechala dlouze lízat a vždy, když se její vzrušení blížilo vrcholu mi odtrčila hlavu, aby mi ji po chvíli opět přitáhla do svého klína. Klečel jsem v dost zvláštní poloze a vydržet bylo po nějaké době dost namáhavé. Snažil jsem se nevnímat bolest v zádech a ve svalech na krku a myslet jen na svůj jinak velice příjemný úkol. Odměnou mi byl nádherný orgasmus mé krásné Vládkyně. Poděkoval jsem jí za to, že mi dovolila jí takto posloužit a pak jsem se položil na podlahu, kde jsem zůstal ležet.

 Někdy, když je se mnou Paní opravdu spokojená a má dobrou náladu, dovolí mi, abych po ní uspokojil i sám sebe. Nechá mě, abych před ní v kleče masturboval a baví se tím, že mě trápí a ponižuje a nechce mi dovolit se vystříkat. Dnes ale neřekla nic.
Chvíli tiše odpočívala a pak řekla: „Možná tě dnes nechám vystříkat, ale ne teď a ne tady. Půjdeme na malý večírek.“
Pak bylo ticho a já si uvědomil, že Paní usnula. Natáhnul jsem se blíž k ní a s obličejem přitisknutým k jejím nohám, ještě chvíli přemýšlel. Došlo mi, že mluví o tom, co jí předtím šeptala Madam Irena. Ještě chvíli jsem vleže na podlaze přemýšlel, jaké to asi bude a pak mě přemohla únava z horka a já usnul, stejně jako má Paní.
..........................................

Pokračovní příště.